Zdivo doporučujeme důkladně očistit tlakovou vodou (tzv. vapkou), která efektivně odstraní nečistoty, prach, mech a zbytky starých nátěrů. Po čištění je nutné nechat zdivo důkladně vyschnout. Podklad musí být:

• čistý, suchý, soudržný a rovný,
• zbavený prachu, mastnoty a všech nesoudržných vrstev,
• případné nerovnosti a díry je třeba vyspravit jádrovou omítkou.

 Celou plochu následně napenetrujte hloubkovou penetrací, která sjednotí savost podkladu a zlepší přilnavost lepidla. Doporučujeme použít produkty stejné značky (penetrace i tmel).

Odstraňte také všechny prvky, které na nové fasádě nemají co dělat – staré parapety, svítidla, hromosvody nebo schránky.

Nejběžněji se používají zakládací lišty – hliníkové, PVC nebo v některých případech i dřevěné latě. Jejich tloušťka odpovídá tloušťce izolantu.

Lišty se připevňují ke zdivu pomocí natloukacích hmoždinek. Pro vyrovnání případných nerovností použijte vymezovací podložky. Jednotlivé lišty se navzájem napojují pomocí spojek.

Zakládací lišta zároveň plní více funkcí – pomáhá odvádět vodu, brání vnikání škůdců a u některých typů i napomáhá požární ochraně.

Lepicí tmel se na desku nanáší ve formě obvodového rámečku a 2 až 3 terčů („buchet“) uvnitř plochy. Alternativně je možné použít celoplošné nanesení pomocí zubového hladítka. Správné nanesení tmelu má zásadní význam:

• zabraňuje proudění vzduchu mezi deskou a podkladem,
• umožňuje, aby kotvící hmoždinka procházela místem s lepidlem – nikoliv dutinou.

Při použití šedého grafitového polystyrenu doporučujeme použít speciální flexibilní tmely s vylepšeným složením, které mají větší přilnavost k izolantu a delší otevřenou dobu zpracování.

Alternativně je možné izolant lepit PU pěnou, což výrazně zrychlí práci – je však nutné, aby podklad byl dokonale rovný.

Pro eliminaci tepelných mostů se používá tzv. zápustná montáž:

• V místě budoucí hmoždinky se do polystyrenu vyfrézuje otvor o průměru 65 mm.
• Hmoždinka se nasadí do předvrtaného otvoru ve zdivu a dotáhne akušroubovákem.
• Nakonec se hmoždinka zakryje fasádní zátkou z EPS, která vyplní vyfrézovaný otvor a zabrání prokreslení hmoždinek na finální omítce.

Rozmístění hmoždinek závisí na výšce stavby, typu podkladu a izolantu. Obvykle se používá minimálně 6 kusů na m², umístěných v rozích a středech desek, vždy přes lepicí tmel. V nárožích a okrajích fasády může být počet vyšší.

Spáry do 5 mm je možné jednoduše vyplnit PU montážní pěnou, která je určena přímo pro kontaktní zateplovací systémy. Větší spáry nad 5 mm je potřeba nejprve doplnit přířezem z polystyrenu a až poté dopěnit zbylý prostor pěnou. Spáry doporučujeme vypěnit po celé tloušťce izolantu, nikoli jen povrchově.

Po vytvrzení pěny je nutné přebytky opatrně odříznout zalamovacím nožem v rovině desek. Následuje celoplošné přebroušení fasády, které:

• sjednotí nerovnosti mezi deskami,
• odstraní případné výstupky, otřepy nebo rozdíly v tloušťce desek,
• připraví podklad pro nanesení rovnoměrné a hladké armovací vrstvy.

Broušení provádějte brusným hladítkem na EPS a pracujte s citem – zbytečné zahlazení hran nebo vznik prohlubní se může později projevit na finálním vzhledu fasády.

Používají se především k vyztužení rohů, koutů a napojení na okenní a dveřní otvory, zajišťují také správný odvod vody, umožňují dilataci větších ploch a pomáhají předcházet vzniku prasklin v kritických místech. Nezbytné jsou také speciální armovací rohy, které minimalizují riziko praskání v okolí otvorů.

Veškeré fasádní profily a lišty je nutné instalovat ještě před nanesením výztužné (armovací) vrstvy. Tím se zajistí jejich pevné zakotvení a správné propojení s dalšími součástmi zateplovacího systému.

K vytvoření této vrstvy se obvykle používá stejný lepicí a stěrkový tmel, jaký byl použit při lepení izolace. Do tmelu se vkládá armovací tkanina (perlinka) – nejčastěji doporučujeme Vertex R131 s hustotou 160 g/m².

Tmel naneste zubovým hladítkem 10 mm, následně do něj shora dolů zapracujte perlinku. Pásy musí mít minimálně 10cm přesahy a tkanina musí být zcela zatopena v tmelu – žádné záhyby ani odkryté části.

Stěrku je nutné provádět ve dvou vrstvách – první vrstva slouží k usazení tkaniny, druhá, tzv. srovnávací, se aplikuje po částečném zavadnutí první, ideálně po několika hodinách. Výsledkem je rovný, pevný a hladký povrch připravený pro další fázi.

Každý výrobce omítek má svůj doporučený typ penetrace – vždy používejte penetrační nátěr stejné značky jako finální omítku, aby byla zajištěna vzájemná kompatibilita všech vrstev a správné vlastnosti celého systému. Penetrace má několik důležitých funkcí:

• sjednocuje savost podkladu,
• zvyšuje přilnavost omítky
• snižuje riziko vzniku fleků a nerovnoměrného vzhledu.

Penetrační nátěry bývají často probarvené do podobného odstínu jako plánovaná omítka, čímž se eliminuje možné prosvítání podkladu v místech, kde by se omítka nenanesla rovnoměrně. Nanášejí se válečkem nebo štětkou v jedné souvislé vrstvě, ideálně za suchého a stabilního počasí.

Nejčastěji se používají silikonové omítky, které se vyznačují vysokou odolností vůči povětrnostním vlivům a dlouhou životností. Některé typy nabízejí i samočisticí schopnost. Standardní volbou je zrnitost 1,5 mm ve struktuře hlazené, která zajišťuje rovnoměrný a elegantní vzhled fasády.

Omítku je potřeba natahovat v jednom zátahu na celou plochu stěny, aby nevznikaly viditelné spoje. Pracovní záběr jednoho pracovníka bývá obvykle 2–3 m², proto je důležité zajistit dostatek lidí, aby bylo možné pracovat souvisle a navazovat „mokré do mokrého“.

Aplikace probíhá odshora dolů, a po nanesení se omítka upravuje do finální struktury – točivými nebo posuvnými pohyby hladítkem. Výsledná vrstva musí být rovnoměrná, s jednotnou strukturou a bez viditelných přechodů.